To nejlepší z Kavkazu: Kazbek

Po Svanetii je druhým hojně navštěvovaným místem v gruzínských horách Kazbek, někdy psáno Kazbeg, gruzínsky Mkinvartsveri neboli ledová hora. Tato pětitisícovka se nachází na hranicích s Ruskem kus od vesnice Stepantsminda (neboli svatý Štěpán), dříve známé jako Kazbegi. Že je těch jmen moc? Už končím 🙂

kazbek-psi

Kazbek je třetí nejvyšší horou Kavkazu, měří zřejmě 5 047 metrů (některé zdroje uvádějí o pár metrů méně) a je to vyhaslá sopka, což pěkně kontrastuje s tou ledovou horou. A podle pověsti zde byl přikován Prométheus.

Vylézt na něj prý není až tak náročné, leč je k tomu potřeba vybavení jako mačky a cepíny pro lezení po ledovci, čehož se nám nedostávalo. Proto jsme se pohybovali o pár set metrů níže.

kazbek-kriz

Na rozdíl od Svanetie, kde se dá podnikat spousta treků po různých stezkách, nad Stepantsmindou se tyčí jeden kopec s kostelem svaté trojice, od něj vede stezka do sedla Arša a z ní dále na Kazbek. Ale je tu tak krásně, že stojí za to sem jet i kvůli tomu jednomu kopci s kostelem a horou nad ním. 

Z Tbilisi sem dojedete maršrutkou z nádraží Didube za 10 lari (přímý spoj bez zastávek) nebo 15 lari (1 lari = 11 Kč), kdy vám bude řidič cestou zastavovat u různých památek. Doporučuju si připlatit a zastavovat, protože třeba hrad Ananuri stojí za to. Maršrutky jedou každou hodinu, zpět do Tbilisi rovněž.

Nám loni řidič maršrutky doporučil ubytování v guesthousu u Mariny za 20 lari na noc, případně za 35 i s jídlem. Letos už jsme k Marině zamířili najisto. Kromě pěkného guesthousu jako takového ho doporučuji zejména proto, že je z něj krásný výhled na kopec s kostelem. Nechápu lidi, co si v hotelech připlácejí za pokoj s výhledem na moře, ale za tenhle výhled bych o tom připlacení i uvažovala.

Z vesnice se ke kostelu dostanete snadno, prostě zamíříte do konce. Dá se buď jít okolo pozvolnou cestou, kudy jezdí auta, nebo si cestu podstatně zkrátit prudšími cestičkami pro pěší. My šli nahoru vždy zkratkami, dolů okolo. 

Zaprvé jsou zkratky někde opravdu prudké a dolů to jde nejlépe po zadku, za druhé jsem měla pořád problémy s kolenem a nechtěla riskovat prudký sestup. V každém případě jste nahoře za hodinku až dvě. 

Cestičky jsou dobře vyšlapané, nemůžete zabloudit. Případně se držte ostatních výletníků, zejména za pěkného počasí je tu jedna exkurze za druhou. Nutno ovšem říct, že většina se líně nechá vyvézt autem až na vrchol.  

Najmout si auto se ale docela prodraží, loni nám byl nabízen odvoz dolů za „pouhých“ 70 lari na osobu. Umíte si představit, kam jsme řidiče s takovou nabídkou poslali.

Na vrcholu vás kromě krásného výhledu z nadmořské výšky 2 170 metrů přivítá kostel nejsvětější trojice ze 14. století.a, cituji Wikipedii, „izolovaná poloha na vrcholu vysoké hory obklopené mohutností přírody z něj udělala symbol Gruzie“.

Od kostela se dá pokračovat po relativně pozvolné cestě pastvinami s občasným prudším kamenitým kopcem do sedla Arša ve výšce 2 940 m.n.m., kam vám to bude trvat zhruba další dvě hodiny.

Protože Markovým cílem bylo dostat se do nadmořské výšky alespoň 3 000 metrů, vyběhli jsme zbývajících 60 metrů na vedlejší kopec.

Po vychutnání si nejvyššího místa, kde jsme dosud byli, jsme pomalu zamířili dolů. Příště s sebou vezmeme pořádné vybavení a vylezeme až na ten Kazbek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..