Český pár okraden v Maroku aneb Jak Maročané tahají z turistů peníze

Nedomluvení ceny předem

Do taxíku nelezte, aniž byste se s řidičem předem domluvili, kolik bude cesta stát. A ujistěte se, že uvedená cena je za jízdu, nikoliv za osobu. Nepříjemně překvapit vás ale mohou i drobnosti. Zatímco v Nadoru jsme za čaj v restauraci platili zpravidla 6 dirhamů (1 dirham = 2,5 Kč), v Casablance na pláži si za něj týpek řekl 40. Asi oceánská a slunečníková přirážka. Naše blbost, že jsme se nezeptali předem.

Neuvádění konečných cen

V restauracích zpravidla ceny na jídelním lístku uvedeny jsou, ale často bez servisu nebo bez couvertu. Chleba dostanete, ať chcete nebo ne, a musíte ho zaplatit. V Indii byly navíc ceny uváděny bez daně, konečný účet včetně automaticky započítaného spropitného tak byl často o třetinu vyšší.

Klasické smlouvání na trhu

V oficiálním průvodci píšou, že trhovci nadsazují ceny o 30-40 %. Spolubydlící na hostelu ovšem říkal, že se mu podařilo snížit cenu u nějakého suvenýru z původních 300 dirhamů na 60. Tak dlouho otálel a jako by odcházel od stánku, až prodavač slevil tak nízko.

Nám se s Markem zase osvědčila role „hodného a zlého policajta“, kdy se já tvářím, že něco chci, a Marek mi to nechce koupit. Případně se zkuste zeptat u vedlejšího stánku, stejně mají všude to samé. V jednom stánku prodávali koření za 20 dirhamů a hned vedle to samé za 15. Keramickou misku, kterou jsem chtěla na snídaňové cereálie, nabízeli za 60-120 dirhamů.

Čištění bot

V Maroku se spousta lidí živí jako čističi bot. Zpravidla přijdou k muži sedícímu u stolku před restaurací a vychutnávající si čaj a za pár drobných mu vyčistí boty. Pro turisty ale mají zvláštní fígl. Na tržišti mě zastavil chlap, že mi vyčistí boty za 5 dirhamů. Moc se mi do toho nechtělo, ale cena byla nízká, tak mě Marek přesvědčil, ať do toho jdu.

Během čištění se kolem začal motat další chlápek a nadšeně čištění obdivoval, že čistič je opravdu „shoe doctor“. To už mi začalo být trochu podezřelé. Když jsem měla obě boty vyčištěné, řekl si čistič o 5 eur. Dokonce pak otočil kartáč, kde měl na spodní straně cenovku 50 dirhamů (1 euro = 10 dirhamů). Chvíli jsme se s ním hádali, pak po něm Marek hodil dvacetidirhamovkou a šli jsme. Ještě že je Marek dvakrát větší než průměrný Maročan, takže si na něj netroufnou. Nutno ovšem říct, že boty jsem měla chvíli opravdu krásné.

Placení za nevyžádané služby

Jeli jsme taxíkem od nádraží k hostelu. Hostel se ovšem nachází v malých uličkách starého města, kam taxík neprojede. Posledních sto metrů od taxíku nás tak dovedl bratr taxikáře pěšky. Prý abychom sami zbytečně nebloudili. Před hostelem pak po nás chtěl aspoň 20 dirhamů a tvářil se fakt naštvaně, že mu je nechceme zaplatit.

Focení komediantů a dalších atrakcí

Večer se na hlavním náměstí objevila spousta tanečníků, kejklířů a jiných účinkujících. Jedna partička hrála na flétny a před sebou měla na dece položené hady (žádné kobry, vypadali na běžné škrtiče). Jeden z chlápků tvrdě vymáhal peníze po všech kolemjdoucích v okruhu několika metrů, kteří jen vytáhli foťák nebo mobil. Dokonce ani nemuseli chtít fotit ty hady. Opět díky bohu, že ho tou dobou už značně naštvaný Marek rychle poslal do patřičných míst.

Chápu, že každý se musí nějak živit a tahání peněz z kapes důvěřivých turistů je všude na světě zlatý důl. Ale je hrozně vyčerpávající mít se neustále na pozoru, všechny odmítat a nikomu nevěřit. Připadám si pak jako pěkná potvora, když jsem na všechny apriori hnusná a tvrdě je odháním, jenže v Maroku ani předtím v Indii jsem se nepotkala s nikým místním, kdo by mi chtěl opravdu nezištně sám od sebe pomoct nebo poradit.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..