Proč vyrazit na LowCost Race

LowCost Race, závod jehož smyslem je ukázat, že cestovat a sbírat neuvěřitelné zážitky jde (téměř) bez peněz. 10 dní, 40 checkpointů po Evropě, 2členné týmy a rozpočet 2 500 Kč na osobu. Proč se do takové šílenosti pustit a co od závodu můžete čekat?

Všechna klišé o vystupování z komfortní zóny se stanou realitou

V běžném životě jsem introvert, který se nerad baví s cizími lidmi, zvlášť v cizím jazyce, mám ráda svůj klid a všechno pěkně naplánované.

Když si stoupnete k silnici a zvednete palec nahoru, netušíte, jak dlouho tam budete stát, kdo vám zastaví, kam pojede, jaký bude a o čem (a jestli vůbec) si s vámi bude chtít povídat. Jakékoliv plány mají smysl maximálně na pár hodin dopředu.

Závod spočívá ve sbírání bodů za navštívení určitých míst a plnění úkolů. Úkoly typicky znějí – nechte se od někoho pozvat domů, dostaňte se někomu na svatbu, dejte rozhovor do rádia, stopněte letadlo, naučte se lokální lidový tanec, uspořádejte mezinárodní mírovou konferenci nebo zahrajte pohádku o Šípkové Růžence.

A protože nechcete vypadat jako úplné lamy a skončit poslední, tak úkoly prostě plníte. Což vyžaduje chodit za místními lidmi, muset se s nimi domluvit a chtít po nich dost divné věci.

Zjistíte, že znalost jazyků se sice hodí, ale i rukama se domluvíte

Od Polska, přes Ukrajinu až po Balkán jsem si všude vystačila se základy ruštiny. V každém dalším jazyce s prvním řidičem přijdete na to, že autostop se pořád řekne autostop a že téměř na jakékoliv nabídky máte říkat ano. Většinou se vás totiž lidi budou ptát, jestli nechcete něco k jídlu, případně rovnou přespat.

Naučíte se asertivitě

Pokud jste holka, čas od času narazíte na lidi, kterým budete muset vysvětlit, že sice potřebujete svést a za nabídnutou večeři jste vděční, ale sex nebude. Ani dnes, ani nikdy.

Flexibilita pro vás přestane být jen pojmem z pracovních inzerátů

Možná jste uprostřed Ukrajiny a máte namířeno do Maďarska. Ale když vám pohraničník Vladimir nabídne, jestli nechcete zůstat u něj v Užhorodu na večeři, seznámit se s jeho dcerou Mášou, která bude v Česku studovat medicínu, zajít si do privátní sauny, přespat a nechat se odvézt na hranice druhý den po snídani, tak plány rázem změníte.

Získáte úplně nové zážitky z cestování

Když jedete se zájezdem na týden k moři, na co pak vzpomínáte? Jak slunce svítilo a moře bylo mokré a slané?

Já vzpomínám na to, jak jsme se snažily překonat Ukrajince v pití vodky a skoro vyhrály. Jak nám kluci z jiného lowcostového týmu uvařili na vařiči k večeři rýži s podravkou a bylo to to nejlepší jídlo. Jak jsme s chorvatským právníkem celou cestu ze Splitu do Záhřebu v autě nahlas zpívali R.E.M.

Jak jsme přespávaly na benzínce, v odstavené lodi nebo v kabině kamionu. Jak jsme přišli na Korčule do restaurace s dotazem, jestli si tam nemůžeme odpracovat oběd, a číšník řekl, že jeho šéf je hrozný ras, že to nemáme zapotřebí, a dal nám 20 dolarů, ať si něco koupíme. Jak jsme volaly do rádia, že s námi určitě chtějí udělat rozhovor, a přemluvily Dominika Feriho, že si s námi chce udělat selfie.

Kdybyste to chtěli zkusit taky, můžete 3. srpna vyrazit.

(Většinu fotek má na svědomí Aneta Krikelová.)

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..