Víkend v Berlíně I – hipsterská čtvrť a oslavy prvního máje

Do Berlína jsem se chtěla podívat už hodně dlouho. Každý, kdo tam byl, tohle město chválí. A protože jsem na prodloužený víkend na začátku května neměla program, konečně jsem do německé metropole vyrazila. Průvodce mi dělala kamarádka Lucka, která tu už několik let žije a o Berlíně navíc píše blog.

Pro cestu do Berlína jsem zvolila autobus Student Agency. Obecně dávám přednost vlakům, ale autobus byl o polovinu levnější a jel v lepších časech. Bohužel autobusové nádraží je dost z ruky a do centra je nejlepší dojet MHD.

Nejrychleji se v Berlíně dopravíte S-Bahnem („nadzemní metro“, takové městské vlaky) a U-Bahnem („podzemní“ metro, ale není to přesné označení, protože některé linky jsou skoro celé nad zemí).

 

V bývalém východním Berlíně jsou i tramvaje, které v západním nezavedli, protože považovali svoji síť U- a S-Bahnu za dostatečně propracovanou a navíc předpokládali, že se budou mít tak dobře, že každý západní Berlíňan bude záhy vlastnit auto. Tak na co tramvaje, že.

 

Nejpraktičtějším a nejlevnějším dopravním prostředkem by bylo kolo, ale já nerada jezdím někde, kde to neznám. Zvlášť když se tam dá očekávat hustá doprava. Navíc se při jízdě na kole ve městě soustředím na jízdu samotnou a ne na okolí. Při příští návštěvě už bych si ale kolo rozhodně půjčila, protože MHD je dost drahé (2,70 eur za základní dvouhodinový lístek, 6,90 za celodenní).

  

Den první

Páteční odpoledne v Berlíně jsem zahájila v moderní hipsterské čtvrti Prenzlauer Berg. Prošla jsem se Mauerparkem, který je kromě procházek a sportovních aktivit oblíbeným místem pro pikniky a grilovačky, a vyzkoušela jednu z nejvyhlášenější kaváren – Bonanzu (více o kavárnách a dalších podnicích v příštím článku).

 


Krásné počasí jsem si užívala při bloumání příjemným a klidným Prenzlauer Bergem. Je neuvěřitelné, že ač to byl východní Berlín, celá čtvrť je upravená, čistá, ulice plné stromů a zeleně, všude spousta překvapivě levných podniků s venkovními zahrádkami, neustále zaplněnými desítkami Berlíňanů.

 

Moc turistů se v těchto místech zjevně nevyskytuje, což jim v mých očích jen přidává. Hned jsem si vybrala dům, ve kterém chci bydlet. Pochopitelně jsem neomylně zvolila dům v nejdražší ulici v nejmódnější čtvrti.

 


Společně s Luckou jsme pak šly podél – dnes již neexistující – berlínské zdi až k pomníku Berlin Wall Memorial, kde je zachován kus zdi i se strážní věží. Řekla bych, že bylo jednodušší a bezpečnější zeď podkopat než přelézt.

 

 

 

Od zdi jsme se přesunuly na bývalé letiště Tempelhof, kam spojenci během blokády Berlína vedli letecký most na zásobování. Obyvatelé západního Berlína se měli nejlépe ze všech obyvatel západního Německa, protože jim dodávali dostatek všeho, co si jen uměli představit, a všechny technologické novinky, aby demonstrovali převahu kapitalismu nad socialismem.

 

Z letiště je dnes populární park, v jehož části si místní dokonce založili zahrádky. Kromě jednoho ponechaného letadla na původní účel prostoru odkazuje i to, že je místo opravdu rozlehlé a především větrné.

  

Z Tempelhofu jsme pokračovaly do Kreuzbergu, alternativní, punkové a anarchistické čtvrti, kde se právě konaly obří oslavy 1. máje. V ulicích tak byly desítky tisíc povětšinou černě oděných lidí, od teenagerů téměř po důchodce.

Proplétaly jsme se neskutečnými davy, asi jako kdyby se brněnský majáles konal v celé jedné městské části. V každém parku vystavěli koncertní pódium a na každém rohu stánky se vším jídlem, jaké si umíte představit, sliny se jen sbíhaly.

  

Berlín akce podobných rozměrů umí organizovat, všude se pohybovali desítky policistů a dokonce z bezpečnostních důvodů uzavřeli několik zastávek metra.

Navzdory mé averzi k rozdováděným davům jsem si tady docela užívala atmosféru, i když jsem popravdě většinu času myslela na to, jestli se to nezvrhne a nepřistane mi na hlavě kus cihly nebo aspoň kelímek s pivem (v lepším případě od piva).

  

Po občerstvení v hospodě s „východoevropskými“ specialitami už jsem jen zamířila na hostel, kde jsem ke své radosti byla na pokoji první a mohla si tak vybrat nejlepší postel a okupovat dosud čistou koupelnu. Bohužel brzy dorazila banda rozdováděných pubertálních Holanďanů, kteří mě o můj klid rázně připravili. Díky bohu za špunty do uší, jeden z nejlepších vynálezů na cesty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..