Zabijácká touha po dokonalosti

lotos-pose-yoga-tree

Jmenuju se Markéta a mám problém. Můj problém se jmenuje touha po dokonalosti. Neustálá honba za tím být výkonnější, efektivnější, produktivnější, krásnější, hubenější, zábavnější, chytřejší, schopnější. Být zítra ve všech ohledech lepší než dnes, někam se posouvat, pracovat na sobě, dosahovat svých cílů.

Srovnávat se s lidmi ve svém okolí i na Instagramu, z každého si vyzobávat přesně schopnost nebo vlastnost, ve které je lepší než já, a snažit se jí aspoň vyrovnat, když už ne překonat. Být ve finále dokonalou a ideální verzí sebe sama. Protože do té doby se sebou nebudu spokojená.

Jádro problému není v tom, že jsem nafrněná perfekcionistka. Jsem jen vnitřně nejistá a klopýtavými krůčky a šátráním rukama kolem sebe hledám svoje místo na světě, účel mého bytí, hodnotu pro lidstvo, smysl života.

Protože to bychom přece měli, ne? Mít nějaký smysl a cíl a jít si za ním.

Jenže celá tahle snaha se jednou celá sesypala. Ne nějak prudce, jako když se protrhne hráz, spíš jako když vám prosakuje nafukovací zahradní bazén. Začala mi ubývat energie, vytrácela se radost ze života i z jednotlivých činností, nemohla jsem spát, neměla jsem hlad ani chuť k jídlu a hlavně jsem vůbec nevěděla, co a proč se to se mnou děje.

Zatím ještě úplně nevím, jak z toho ven, ale prvním krokem k úspěchu bylo přiznat si, že mám problém a že perfekcionismus a vysoké pracovní nasazení v uplynulém roce mi prostě nedělají dobře. Že jsem přepracovaná, vyčerpaná, potřebuju zvolnit a nemít od sebe tak vysoká očekávání.

Dala jsem na dobré rady známých i neznámých moudrých lidí a pomalu pracuji na nápravě. Snažím se jako Pavlína Louženská soustředit na svoje silné stránky. Na radu Adama Marčana si vytvářím v životě volný prostor, aby mohly přijít nové myšlenky, nápady nebo noví lidé. Iva Roze mi připomíná, že mám žít přítomností tak, jak sama chci, a že strach z budoucnosti je vlastně zbytečný.

A postupně do svého mindsetu včleňuji myšlenku svého kamaráda Zdendy, že smyslem života prostě je být šťastný. Občas se totiž ta největší životní moudra neschovávají na stránkách tlustých učených knih na polici v sekci Self-help, ale vypadnou z vašich blízkých u snídaně někde mezi sendvičem a čajem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..